Pan Matěj Brouček, majitel pražského činžovního domu, se ne vlastním přičiněním vydává na podivné cesty časem a prostorem. Měšťák, který se zajímá jen o hmotné statky a své osobní pohodlí, je konfrontován s lidmi a mimozemskými bytostmi, kteří uvažují docela jinak. Po návratu ze své oblíbené vinárny je pan Brouček unesen na Měsíc, kde se setkává s jeho obyvateli, překypujícími bujnou fantazií, ale neschopnými pochopit reálný pozemský život. Podruhé se propadne do doby husitských válek a ocitá se mezi odhodlanými obránci Prahy. Třetí cesta pana Broučka vede na Jubilejní výstavu průmyslu a umění Čech, kde zažije pitoreskní dobrodružství.

Epochální výlety pana Broučka tentokrát do patnáctého století, do Měsíce, Matěj Brouček na výstavě - to je celý název nového souborného vydání výletů pana Broučka od Statopluka Čecha, o který se postaralo nakladatelství Omega. Při vyslovení tohoto krkolomného názvu zabloudí mysl nejednoho z vás do žákovských let, kdy v hodinách českého jazyka paní učitelka rozebírala dobrodružství tohoto svérázného hrdiny. Pojďme společně s panem Broučkem zavzpomínat na dětská léta.


Svatopluk Čech patřil mezi významné české spisovatele a básníky. Na svém kontě má velkou řadu básní a několik knih a povídek. Přesto zůstává jeho nejznámější postavou svérázný majitel pražského činžovního domu pan Matěj Brouček. Jeho dobrodružství přitahují i po více než sto letech stále nové čtenáře. Mimo jiné i díky tomu, že dnes patří Čechovo dílo mezi povinnou školní četbu.

Nejznámějším z trojice příběhů je bezpochyby Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do XV. století. S tímto příběhem se setkali snad všichni děti školou povinné. Matěj Brouček se v něm ocitá při jedné z cest ze své oblíbené hospody Na Vikárce v patnáctém století. V dalším příběhu historii vystřídá cesta na Měsíc a Broučkovo setkání s mimozemskými bytostmi překypujícími bujnou fantasií. Poslední příběh je i nejméně známý. Svatopluk Čech zde naplno využil dobovou výstavní akci konající se v Praze (obdoba dnešního EXPA).

Tato "trilogie" byla původně určena pro zábavné časopisy. Účel však měla už tehdy stejný - sloužit k pobavení a kritice měšťáků. Ve všech třech příbězích si autor zdařile bere na paškál mimo jiné zbabělost, dobrovolné poněmčování se a nestřídmost, prezentovanou samotným panem Broučkem. Kterou korunuje právě v posledním příběhu ze světové výstavy.

A právě kritikou zde autor vůbec nešetří a poukazuje na tehdejší běžné problémy, mezi které patřila bezcharakternosti a falešné vlastenectví. A právě vlastenectví se Svatopluka Čecha dotýkalo nejvíce, jelikož sám patřil mezi velké vlastence a angažoval se v řadě vlasteneckých listech tehdejší doby. A tak všechny nejhorší možné vlastnosti převtělil do osoby Matěje Broučka.

Autor tak ukazuje kontrast mezi statečnými a odhodlanými zastánci národa, oproti hamižné a snobské verbeži vtělené do pana Broučka. Nevědomost a zbabělost pana Broučka je místy až úsměvná natolik, že mu přesto držíte palce. Smutnější ale je, kolik ,,hrdinů" se objevuje i v dnešní době, hlavně po hospodách a internetových diskuzích. Myšlenka knihy tedy bohužel přežívá dodnes.

A právě díky své nadčasovosti si bude Svatopluk Čech získávat příznivce i nadále. Navíc kombinace fantasie, historie a satirického humoru dokáže pobavit opravdu velké množství čtenářů. Tak proč si toto kouzelné dílko nepřipomenout právě novým vydáním od nakladatelství Omega.

Kniha vychází v nakladatelství Omega
Objednávat můžete například zde.

Svatopluk Čech se narodil 21.2.1846 v Ostředku u Benešova. Vystudoval gymnázium v Praze a poté práva. Po studiích se věnoval právnické praxi. V roce 1879 právo opustil a věnoval se výhradně literatuře. Působil ve Světozoru, Lumíru, Národních listech, Květech, které pomohl založit. 

Čech patřil mezi uznávané české spisovatele. Ve svých básních používal rétorický styl a alegorické obrazy. Do konce osmdesátých let převažovaly v jeho tvorbě skladby epické s historickými , dobově politickými i sociálními náměty. Poté psal sbírky politické a sociální lyriky. Čechovu prózu tvoří především povídky, humoresky, arabesky a zřídka romány. 

Několikrát vycestoval do ciziny – na Kavkaz a do Dánska. Z těchto cest čerpal náměty pro svá díla. Byl samotář, raději psal než komunikoval. Pro své přátele byl příliš jemným člověkem. Cítil se být vlastencem a to se promítlo v jeho tvorbě, která má politickou tendenci. Umělecké cítění záměrně potlačoval, snažil se spíše o pádné slovo. Proto jsou jeho díla někdy kompozičně nevyrovnaná. 


Svatopluk Čech - Epochální výlety pana Broučka


VYDAL: Omega
STRAN: 368
ROK VYDÁNÍ: 2013
ŽÁNR: klasická lit.



MOJE HODNOCENÍ: 75%